:: WPP - Praha » Informace o výstavě » Cena Prahy

World Press Photo Cena Prahy 2009

Praha, Výstava World Press Photo 09.

Vítězem prestižního ocenění Ceny Prahy 2009 byl jmenovám švýcarský fotograf Jean Reavillard.

Cenu Prahu, kterou každoročně udílí primátor hl.m. Prahy, si letos odveze švýcarský fotograf Jean Revillard. V soutěži World Press Photo získal v kategorii Lidé a události třetí cenu. Na snímku je dvacetiletý Hachim, který ilegálně přicestoval z Afganistánu do Řecka. Už dva měsíce žije v přístavu Patras a neúspěšně se pokouší odplout do Itálie. Rostoucí počet uprchlíků se do Řecka dostává z Iráku a Afganistánu přes Turecko. Řecko poskytuje azyl pouze malé části žadatelů, takže dochází k mnoha pokusům zemi opustit a přejít do jiné země Evropské unie.

Jean Reavillard se narodil v Ženevě roku 1967. S fotografováním začal už jako dítě. Vystudoval fotografickou školu v Yverdonu a v roce 1988 otevřel Galerii Europa v Ženevě, kde vystavoval fotografie z východní Evropy. Dva roky také žil v irském Dublinu. Revillard je zakladatelem první online fotografické agentury ve Švýcarsku, Rezo. Ch.

Cena Prahy 2008

Praha, Výstava World Press Photo 08.

Vítězem prestižního ocenění: Ceny Prahy, se stala fotografka Carolyn Drake.

Carolyn Drake se v tomto ročníku WPP 2008 umístila na 2. místě v kategorii Každodenní život, série - se sérií fotografií zachycující mnohé podoby každodenního života v důlním městečku Torez na Ukajině. Práci Carolyn Drake ocenil také pražský primátor Pavel Bém prestižní Cenou Prahy pro rok 2008.

Carolyn Drake je americká dokumentární fotografka, která v současné době působí v Istambulu. Jako fotogtafka začínala ve 30 letech, kdy se rozhodla opustit své zaměstnání u multimediální newyorské společnosti Silicon Alley, aby poznala realitu světa skze vlastní zkušenosti. Vystudovala historii a mediální kulturu na Brownově Univerzitě a později studovala fotografii na ICP na Ohio University. Její fotografickou práci podporuje Fulbrightova nadace, Univerzita Duke a National Geographic. Doposud získala ocenění od UNICEF, POY a její snímky samozřejmě ocenila i Nadace World Press Photo. V roce 2006 byla vybrána jako jedna z třiceti začínajících autorů Photo District News a v roce 2007 ji jako nadějnou fotografku vybrala Nadace Magenta. Carolyne Drake pracuje pro agenturu Panos Pictures.

Cena Prahy 2007

Praha, Výstava World Press Photo 07.

Vítězem prestižního ocenění: Ceny Prahy, se stal fotograf Peter Schols.

Peter Schols získal 1. cenu v kategorii Sport - série a byl oceněn i Cenou Prahy za sérii fotografií Z.Zidana na jeho vystoupení na MS ve fotbale v Německu v létě 2006. Na vítězné fotografii byl přední francouzský fotbalista Zinédine Zidane vyloučen za to, že hlavou strčil do hrudníku Itala Marca Materazziho ke konci prodloužení finále Mistrovství světa mezi Francií a Itálií v Berlíně, 9. června. Materazzi prý Zidaneho provokoval osobními urážkami. Následkem svého počinu se Zidane, jeden z nejlepších střelců v historii, nemohl zůčastnit závěrečných penalt, při nichž Itálie zvítězila 5-3. Zidane ještě před zápasem oznámil, že tento bude jeho poslední, než odejde do fotbalového důchodu.

Cena Prahy 2006

Praha, Výstava World Press Photo 06.

Vítězem prestižního ocenění: Ceny Prahy, se stal fotograf E. Terakopian.

Edmond Terakopian je nezávislý novinář a fotograf žijící v Londýně. V roce 2006 obdržel v British Press Awards cenu Fotograf roku, umístil se na třetím místě v kategorii Události v soutěži World Press Photo a také obdržel speciální cenu od British Picture Editor's Awards. Jeho práce publikují agentury Polaris, Associated Press a Gamma. Pracuje jako nezávislý fotograf na plný úvazek též pro Press Association a The Times. K jeho dalším častým zákazníkům v minulosti patřily The Guardian, The Evening Press či Daily Miror a řada jiných komerčních vydavatelství. Pravidelně rovněž přispíval do londýnského Time Out Magazine a jeho fotografie se objevily v dalších médiích, jako jsou War Report, Time, Newsweek, Foto 8 a jiné noviny či časopisy v Británii i zahraničí. Má na kontě několik cen za fotografii a polygrafii od Kodak Press Awards. Vyhrál hlavní cenu v soutěži M.I.L.K. a také cenu Trinity Mirror za módní fotografii.

Jeho práce byla představena na několika výstavách, jako jsou World Press Photo či The Press Photographer's Year, na několika BPPA výstavách (New Year's Day, 5000 Days, Unseen). Je uveden ve sbírce M.I.L.K, která během let 2001 až 2003 procestovala hlavní města celého světa. Předtím patřil Terakopian přes 12 let ke starším fotografům poté co získal cenu Harrow Observer a Wembley Observer. Edmond Terakopian je aktivním členem a zároveň porotcem v BPPA - Sdružení Britských novinářů - fotografů.

Cena Prahy 2005

Praha, Výstava World Press Photo 05.

„V roce 1988 jsem poprvé navštívil Čínu a jako většina turistů jsem si koupil fotoaparát. "

BYL TO MUJ PRVNÍ NIKON! Bylo mi 28 a miloval jsem cestování. Často jsem jezdil do Afriky a své první fotografie jsem vystavoval v hospůdkách, barech a malých galeriích v Naples, „ říká o svých začátcích Alessandro. V roce 1995, kdy se přestěhoval do Říma, začal navštěvovat fotografickou školu, ale ještě dalších pět let trvalo, než se odvážil věnovat své vášni opravdu profesionálně.

„Získal jsem skvělou příležitost pracovat pro mezinárodní časopis.V září 2001 jsem navštívil Jeruzalém a poté Pešavár v Pákistánu. Později jsem odcestoval do Číny a ta mi učarovala. "

Celých šest měsíců roku 2002 jsem strávil cestami po Číně a sledoval změny, které se tu udály od roku 1988.Pořád si vybavuji ulice v Guangzhou, přeplněné lidmi na kolech, oble-čených v jednotných uniformách podle předsedy Maa. Dnes se to zdá jako dávná minulost. Ale já stále cítím cosi výjimečného, když pozoruji rozvoj této obrovské a magické země.“

Cena Prahy 2004

Praha, Výstava World Press Photo 04.

Cenu Prahy, která je každoročně udělována primátorem hlavního města Prahy, byla tento rok udělena Janu Bannigovi. Tento fotograf obsadil v letošním ročníku World Press Photo 1.místo v kategorii Portéty - příběhy se svou fotografií 'Indiánský úředník'.

Jan Banning se narodil v roce 1954 v holandském Almelu holandsko-indickým rodičům. Vystudoval sociální a ekonomickou historii. Od roku 1981 pracuje jako fotograf, příležitostně kombinuje fotografování s psaním. Zaměřuje se na sociální, sociálně-kulturní a ekonomické projekty. Jeho fotografie prozkoumávají hranice mezi žurnalistikou a uměním.

Proč jste fotil právě úředníky?

Tato série je ve skutečnosti o moci v každodenním životě. Byrokracie představuje jakousi úroveň, kde jsou lidé obecně konfrontováni s mocí. Já sám mám poněkud problematický vztah s mocí a formalitami, stejně tak i s byrokracií a takový druh emocionální popudu je často dobrým startovacím bodem pro osobní projekt.

V které zemi bylo nejtěžší dostat se s fotoaparátem k úředníkům?

Naštěstí doposud jsem neměl příliš problémů. Obávám se, že stále nejhorší je přijet tam.

Můžete nějakým způsobem popsat úředníky? Mají svá specifika?

Tak například v Indii jsou kanceláře úředníků zaplněny hromadami a hromadami žloutnoucích dokumentů. V kancelářích nenajdete žádný počítač nebo telefon. Jen vysoce postavení úředníci – všechno starší gentlemani – mají počítač, většinou však jen jako symbol postavení. Většina z nich s počítačem neumí pracovat a tak nechají tyto hračky svým osobním sekretářům.
Vysoké pozice ve státní službě jsou stále nesmírně populární. Počet Indů, kteří usilují o místo ve státní službě každý rok stoupne o čtvrt milionu. I když vysoký úředník nevydělává více jak 40 000 rupií (€ 800), má skvělý pracovní výhody: bydlení první třídy, automobil se šoférem se žlutě blikajícími světly (červené je vyhrazeno pro politiky), placená zdravotní péče vysoké kvality atd.
Čím vyšší postavení, tím pravděpodobnější je, že má státní zaměstnanec zřetelné břicho. Vysvětlení je jednoduché: vysoko postavení státní úředníci vydělávají víc a mají víc „příležitostí pro extra příjmy“, jak vysocí úředníci eufemisticky označují korupci ve státní správě, a pak jí lépe.
Oficiálně pracovní den úředníka má sedm hodin. Ve skutečnosti jsou pracovní stoly okupovány jen od půl jedenácté do jedné hodiny (nejpozději) a od tří do pěti. Úředníci nikdy nepracují více jak pět hodin denně. 

Máte nějaký podobný projekt pro Evropu?

Hlavní myšlenkou je vytvořit srovnávací studii, která by zahrnovala několik kontinentů a kultur. Abych vytvořil konečný výběr zemí, studuji se svým přítelem a spisovatelem Willem Tinnemansem literaturu o historických, kulturních a sociologických porovnáváních různých typů byrokracie. Konečný výsledek by měl zahrnovat také Evropu a Spojené státy americké.

Jaký je Váš nejhorší zážitek s evropskými úředníky?

Nic zajímavého, o čem bych mohl povědět víc, se mi nepřihodilo.

Co dalšího kromě úředníků ještě fotíte?

Dále jsem fotil dlouhodobé následky válek, například ve Vietnamu, minová pole v Kambodži, Chorvaty a Srby ve Vukovaru, v Mozambiku vznikly fotky na téma jak zbraně zasahují do umění, fotil jsem ale i ekonomické subjekty, například zemědělství.