Pietro Masturzo

Vítězný snímek World Press Photo – snímek roku 2009
Pietro Masturzo, Itálie

World Press Photo 2010

Pietro Masturzo

Pietro Masturzo
Vítězný snímek World Press Photo – snímek roku 2009

Po zpochybňovaných prezidentských volbách v Íránu příznivci poraženého kandidáta Mír Hosejna Musávího každý večer vylézali na střechy svých domů a volali Allahu akbar (Bůh je velký), aby tak vyjádřili svou nespokojenost. Po celodenních demonstracích se ulice vyprazdňovaly a ruch na nich utichal, jen výkřiky Allahu akbar! a Smrt diktátorovi! se nesly nočním vzduchem. Teherán, 25. června.


Slovo předsedy poroty

„Tento výběr fotografií není přehledem světových událostí. Je to fotografická cesta, vizuální skládačka oslavující fotografův pohled na svět. V každé kategorii nabízí to nejlepší, abyste o tom mohli přemýšlet, pochybovat a těšit se z toho.”

Jak můžeme udělit nejvyšší cenu obrazu, který nelze na první pohled identifikovat? To byla jedna z klíčových otázek, o nichž porota World Press Photo roku 2010 diskutovala.

Některé z nás vítězný snímek Pietra Masturza při - tahoval od samého počátku, protože jsme cítili, jak nás láká objevovat něco dalšího. Jiných se vzhledem k nedostatku okamžitě rozpoznatelného kontextu nedotkl. Někteří tvrdili, že fotografie by měla být schop -  na vyjádřit v jednom jediném rámečku „všechno“, zatímco jiní se domnívali, že to „všechno“ je pouze iluze. Tvrdili, že nechtějí, aby jim někdo říkal, co si mají myslet. Podle nich má fotografie tvůrčím způsobem otevírat dveře, iniciovat reflexi a vyvolávala pocity.

Vítězná fotografie World Press Photo 2010, která zobrazuje ženy volající za soumraku z teheránské střechy, nás vyzývá, abychom důležitou světovou zprávu objevovali jinak – klidně. A to i přesto, že ze snímku cítíme silné napětí. Krása snímku přidává informaci na hodnotě a usnadňuje k ní přístup.

Při pohledu na 101 960 soutěžních fotografií sdíleli všichni členové poroty neodbytný pocit, že ze starostí světa můžeme absorbovat vlastně jen malou část. Jako by měla intenzita dramatu paralyzující vizuální efekt, protože se tak často opakovala.

Pohled na každý z vítězných snímků vyvolává bohatou a složitou škálu reakcí:
Touhu nalézt nějaké osobnější způsoby komunikace. Pocit konfliktu vyvolaný vybombardovaným obývacím pokojem v Gaze; prázdnota obklopující portrét anorektického mladíka; hladoví vesničané systematicky konzumující slona; ničivé efekty války odhalené prostřednictvím raněných vojáků vyfotografovaných v jejich domovech na předměstí.

Reakce na absurdní násilí, které události provází. Každý den přicházejí nové zprávy, které nás nutí znovu reagovat na konflikty v Iráku, Afghánistánu a Gaze a které nám rovněž otevírají oči, pokud jde o další tragédie, jež zatím nejsou součástí našeho kolektivního svědomí, jako jsou například události na Madagaskaru.

Ztotožnění se s obrazy a otázky týkající se vlast - ního života. Vidíme, jak fotografie může na diváka magicky přenést emoce a touhy svobodné matky žijící osaměle v Detroitu, příjemný pocit z pikniku na pláži v Mozambiku, prožitek ohromující příro - dy a zážitky ze sportů, kte - ré berou dech. Je jistě mnoho způsobů, jak na tyto snímky pohlížet, vždy je tu však zásadním prvkem informace: Viděli jste někdy fotografie dokumentující převzetí Guiney Bissau drogovou mafií? Uvědomili jste si, že pomeranč otrávený znečiš - těným ovzduším vypadá jako zeměkoule, když se na ni díváme z vesmíru? Co jsou ty kuželovité bílé mraky nad Gazou?

Ayperi Karabuda Ecer,
předsedkyně poroty

Pietro Masturzo

Pietro Masturzo


World Press Photo 2010 - výběr z oceněných fotografií