Samuel Aranda

Vítězný snímek World Press Photo roku 2011
Samuel Aranda, Španělsko, pro The New York Times

World Press Photo 2012

Samuel Aranda

Samuel Aranda
Vítězný snímek World Press Photo roku 2011

Fatima al-Qaws drží v náručí svého syna Zayeda (18), který se 15. října účastnil pouliční demonstrace v jemenském Sanaa a byl zasažen slzným plynem. Toho dne právě eskalovaly dlouhotrvající protestní akce proti režimu prezidenta Ali Abdullah Saleha, který se v zemi vládl již 33 let. Svědci tvrdili, že městem pochodovaly tisíce lidí, které na kontrolním stanovišti poblíž Ministerstva zahraničních věcí uvítala střelba. Nejméně 12 lidí bylo zabito a asi 30 zraněno. Paní Qaws, která se sama zúčastnila protestních akcí proti režimu, svého syna objevila mezi zraněnými v mešitě, která sloužila jako provizorní polní nemocnice. Zayed se neprobral z kómatu ještě dva dny po incidentu. V pokračujících demonstracích byl zraněn ještě dvakrát. 23. listopadu uprchl prezident Saleh do Saudské Arábie a podepsal dohodu, jíž předal moc svému zástupci, Abdurabu Mansur Hadimu. Salehova vláda formálně skončila, když Hadi složil přísahu po volbách, které se konaly 25. února 2012.


Slovo předsedy poroty

Vzpomínám si, jak jsem před rokem hovořil s předsedou loňské poroty Davidem Burnettem o tom, jaký bude mít porota roku 2012 nesnadný úkol vzhledem k tomu, co všechno se dělo během pozoruhodného jara roku 2011. A loňský rok byl vskutku neobyčejný, nezapomenutelný rok plný tragédií a bouřlivých událostí, které způsobily jak přírodní živly, tak i člověk. Byl to důležitý rok v mnoha ohledech.

Celá Země prožívala hluboký žal, když na ni matka příroda seslala tsunami, která za sebou nechala ničivou, tragickou stopu. Vznikal a stále se vyvíjí nový řád světa, iniciovaný jasmínovou revolucí, která se přehnala Blízkým východem poté, co ji zahájilo arabské jaro. Celá Země oplakává svou ztrátu, kterou všichni pociťujeme s jejími občany, když samozvaný křesťanský fundamentalista připravil o život 69 mladých lidí, a stal se tak nejznámějším a nejnenáviděnějším masovým vrahem v dějinách Norska. Svět žurnalistické fotografie rovněž utrpěl značné ztráty, když milí přátelé, kolegové a blízcí lidé zaplatili při nesobeckém hledání pravdy prostřednictvím svých fotografií tu nejvyšší cenu. Byli našima očima ve tmě a zachytili momenty, které bychom jinak pravděpodobně nikdy nespatřili. Mí drazí přátelé, novináři Chris Hondros a Tim Hetherington, byli úžasnými vyslanci našeho řemesla – talentovanými, oddanými, všeobecně uznávanými a milovanými. Všem nám budou moc chybět. Ve chvíli, kdy píšu tyhle řádky, dorazily další strašlivé zprávy o smrti legendární korespondentky a přítelkyně, s níž jsem se znal snad dvacet let, Marie Colvinové, jejíž statečnost inspirovala tolik lidí, a jen osmadvacetiletého Rémiho Ochlika, vítěze první ceny za sérii snímků v kategorii Aktualita. Oba byli zabiti v Sýrii. Doufejme, že nezemřeli nadarmo a že bude možné nějakým způsobem učinit přítrž strašlivému ostřelování civilistů v Homsu.

Porota ročníku 2012 stála před nelehkým úkolem – probrat více než 100 000 obrázků, které měla před sebou na stole, a rozhodnout, které by mohly reprezentovat to nejlepší z novinářských fotografií, jež v předešlém roce vznikly. V prvním kole byla porota rozhodná a cílevědomá. Ve druhém kole pak zbyly práce na skutečně vysoké úrovni a členové poroty si užívali chvil, kdy mohli snímky hodnotit a diskutovat o nich.

Pak už jsme se blížili do posledních kol a začínali diskutovat o arabském jaru, o tsunami i dalších zásadních událostech, které definovaly rok 2011. Navzdory všem tragédiím, smutku a žalu jsme doufali, že objevíme obraz naděje, obraz, v němž se nebudou pouze odrážet události předešlého roku, ale který poskytne rovněž inspiraci a útěchu.

Zdálo se nám, že centrem arabského jara jsou lidé – odvaha obyčejných statečných lidí, kteří pomohli stvořit důležitou kapitolu v historii Blízkého východu.

O vítězném snímku Samuela Arandy a podobnosti fotografie s Pietou už toho bylo napsáno a řečeno hodně. Fotografie skutečně evokuje empatii. Ukazuje hluboce dojemný moment plný bolesti a soucitu. Cítíme z něj důsledek obrovské události na lidský život. Je to nadčasový obraz matky, držící v náručí svého statečného syna.

Vybrali jsme fotografii, která nebude zapomenuta. Když se ohlédneme zpět na u dálosti roku 2011, tento snímek nám připomene lidi, kteří riskovali vše, aby dosáhli toho, v co věří.

Aidan Sullivan
předseda poroty v roce 2012

Samuel Aranda

Samuel Aranda


World Press Photo 2012 - výběr z oceněných fotografií